Tvorba ceny metodou nadstřelení

Ať už podnikáte nebo ne, tvorbou ceny se zabýváte neustále, byť asi ne příliš analyticky a vědomě. Například při hledání práce dojde k automatickému výpočtu vaší ceny na trhu práce podle toho, co umíte či neumíte a na základě mnoha dalších vlivů. Nakonec v okamžiku, kdy podepíšete smlouvu, tím poměrně přesně potvrdíte, jakou máte představu o své ceně na trhu práce. Podobně je to v podstatě se vším. Jak ale určovat cenu tak, aby zisk zajistil další rozvoj? Celý příspěvek

Vyrušování od práce a jak se bránit

Když jsem před časem četl knihu Jak pracuje váš mozek, konkrétně Scénu 4 – „Řekněte NE všem vyrušením„, nedošlo mi, jak důležité a přesné jsou uvedené informace. V životě se často stává, že potřebujete vyřešit nějaký zásadní problém, ale nemáte vůbec tušení, co je jádrem problému. Jenže jádro většinou není možné jednoduše zahlédnout, podobně jako nelze spatřit střed naší galaxie. Pouze tušíte, že něco takového existuje.

Celý příspěvek

Chyby v podnikání

Příspěvek zaměřený na chybování vypadá na první pohled negativisticky, nicméně z chyb je možné se občas něco naučit. Pokud neselže paměť, hospodaření s časem, zdravý rozum nebo kontrola nad emocemi, je šance se některým problémům vyhnout. V podnikání je důležitá orientace na výsledek, jenže táhnout s sebou přítěž způsobenou špatnými rozhodnutími může být zničující. Není lepší být raději ještě více na pozoru? Celý příspěvek

Zázrační lidé a jejich neodhalitelná tajemství

Po čtyřech letech hledání receptu na výjimečnost mi došlo několik překvapivých věcí. Výjimeční lidé, kteří jsou opravdu úspěšní, se nachází všude kolem, akorát je nemožné přijít s nimi do kontaktu. Jsou neviditelní a když už je objevíte, jen málokomu prozradí svá tajemství úspěchu. Nejspíš ani netuší, proč se jim daří. Nelze je potkat a přesto jsou na každém kroku vidět výsledky jejich nezměrného intelektu a úsilí. Domy, továrny, stroje, uskutečněné nápady a myšlenky…
Předávají své dovednosti a bohatství z generace na generaci, nenápadně, v tichosti a bez povšimnutí.

Projděte se po městě a prohlédněte si jejich sídla za miliony a miliardy. Každý dům má svého majitele. Každý pidimetr prostoru někomu patří. Vy tím majitelem však nejste. Kdo dokázal ten prostor obsadit a vybudovat? Jak je vůbec něco takového možné z ničeho vytvořit? (V bulváru bych odpovědi nehledal.)

Nalézt v čem spočívá tajemství úspěchu těchto lidí a jak se v někoho takového zázračně proměnit, se pokoušela řada odvážlivců. Jmenovitě například Napoleon Hill, který napsal knihu Myšlením k bohatství. Když jsem četl tuto knihu před čtyřmi lety poprvé, velmi mne zaujala a tvrdě nakazila. V té době bych ji každému doporučil. Dnes už vidím vše jinak. Byl to nejhorší brak, na jaký jsem vůbec mohl narazit. Snůška blábolů pomateného hledače úspěchu. Autor se později pravděpodobně zbláznil, protože jeho další knihy byly vedené v podstatě už jen v náboženském duchu – a sice „modlitbou k úspěchu“.

Podobně jako motivační literatura je populární i literatura o finančním vzdělávání. Králem této oblasti je Kyosaki a jeho bláboly o finanční gramotnosti. Bohatý táta, chudý táta. Cash flow kvadrant. Přečtete si to a je vám všechno jasné. Je to jednoduché jako facka. Musíte se dostat do čtvrtého kvadrantu a stát se investorem. Jenže roky ubíhají a i když děláte maximum, nikam se ve skutečnosti nemůžete pohnout, protože děláte všechno špatně a nikdo neví, co je vlastně špatně. Víc času už obětovat nemůžete, protože spát je nutné alespoň pět hodin denně (někdo říká šest, ale věřte, že přežít se dá i díky pětihodinovému spánku). Víc nápadů už nenacházíte, možnosti se zdají být vyčerpané. A přesto víte, že nějaká cesta musí existovat. Zázrační lidé vám však nenapoví, protože o nikom takovém fyzicky-reálném nevíte.

Co je potřeba se naučit a vytrénovat, aby se člověk dokázal prosadit a mohl také obsadit trochu toho prostoru a získat i čas na své zájmy? Četl jsem řadu knih na toto téma a ještě více toho vyzkoušel, ale musím konstatovat, že žádný funkční návod jak v sobě vypěstovat během pár let vysoce výkonnou inteligentní osobnost zkrátka neexistuje. Nejde jen o to, že ve hře je řada dovedností. Problém je především s nedostatkem času. Pro zajištění existence je nutné být neustále v plusu – vydělávat. Jenže dnes (na rozdíl od doby například před pěti nebo deseti lety) stačí třeba jen zpomalit tempo inovací ve firmě na pár měsíců a jste nadobro ze hry. Konkurence je stále větší a větší, někdy mám pocit, že roste geometrickou řadou. Kde vzít čas na hledání nových cest? Vždyť vybudovat novou firmu nebo výkonnější osobnost trvá roky!

 

Je jasné, že velkou roli hraje v životě výjimečně úspěšných lidí náhoda. Narodíte-li se do rodiny, kde existují kvalitní memy, je pravděpodobné, že dojde k jejich automatickému přenesení i na vás. Nemusíte pro to udělat vůbec nic a máte  dovednosti úspěšných lidí. Těmi dovednostmi mohou být například vytrvalost, inteligence (schopnost kvalitního rozhodování), komunikativnost a mnohé další. Jednoduše tyto vlastnosti odkoukáte a napodobováním „na tvrdo“ otisknete do svých bazálních ganglií. Potom jsou neoddělitelnou součástí vaší osobnosti a vy si je vlastně ani nemáte šanci uvědomit. Dovednosti realizované skrze bazální ganglie jdou mimo vědomé myšlení. Jsou to automatické vzorce chování.

Můžete také potkat někoho důležitého, kdo má „konexe“ a tím se dostat k utajeným zdrojům. Mnoho příležitostí se objevuje zejména po různých převratech. Ale přiznám se, že převraty rád nemám, to už je snad i lepší čekat na zázrak v podobě vyskytnutí se na správném místě

Být ve správný čas na správném místě je podle mnohých 50% úspěchu. Potom stačí být aktivní, chytrý, neomylný, vytrvalý, trpělivý … a mít dostatek zdrojů nebo vůdčích a společenských dovedností, aby se všechny vaše nápady daly rychle zrealizovat. Když vás někdo předběhne, nic nevyděláte nebo i proděláte. Je to jako ve sportovních závodech – vítěz je jenom ten první.
Potom je také nutné pochopit, co lidé doopravdy chtějí. S tím mám pořád problém. Nechápu lidi. Většina chce být klamána a voděna za nos. Jenže vaše vnitřní logika a etika vám říká, že mít úspěch za cenu klamání druhých, by byla příliš velká cena. Je vám to jednoduše proti srsti. Jednáte s každým na rovinu, nic nepředstíráte, snažíte se předávat jenom kvalitní práci, cenu smlouváte vždy tak, jak jste vnitřně přesvědčeni, že je to správné. A ve výsledku proděláte, protože lidé chtějí ve skutečnosti něco úplně jiného. Lidé chtějí iluze a emoce. Nechtějí poctivou dobrou službu, nechtějí kvalitní výrobky. Přitahují je cenové akce, slevy, fiktivní jistoty, plané sliby, sny a iluze.
Nevím, jestli se s tím lze nějak vyrovnat, ale pokud chci dosahovat svých cílů, budu od idealistických představ o světě muset co nejrychleji ustoupit a podvolit se skutečným potřebám tupých mas.

 

Tajemství zázračně úspěšných lidí jsou neobjevitelná a neuchopitelná. Nemám už zájem nikoho z těchto lidí potkat. Nebylo by to k ničemu. Jde jen o iluze. To skutečné je ve vaší hlavě, ve tmě a tichu, kde dnem i nocí zuří elektrické bouře vašich neuronů na jejich nepředstavitelně složitých synapsích. Je jasné, že existují zatím neobjevené cesty, které vedou k tomu, co člověk chce od života. Podle mého názoru je lepší netlačit na pilu a místo toho jen mnohem pozorněji sledovat, co se vlastně kolem vás i uvnitř vás děje. Některé události totiž bývají klíčové k objevení té správné cesty. Nepozorní lidé a nebo lidé zmanipulovaní, tyto cesty nemají šanci objevit.

Pamflet o hledání smyslu existence v prostoru nekonečné blbosti

Stále více mě udivuje precizní předurčenost individuální existence a téměř groteskní boj o změny k lepšímu. Ať se budete snažit sebevíc, i když vybrousíte své dovednosti a intelekt na maximum, každým dnem se více a více přibližujete ke zkáze. A když nebudete dělat vůbec nic, jen to urychlíte. Co s tím? O co tady vlastně jde? O přežití? Máme se snažit vytvářet lepší podmínky pro život? Proč? Abychom se dobře zabavili? Ano, to funguje! Když pracuji, nemám možnost myslet na absurdní nesmyslnost celého svého snažení.
Nemuset pracovat, jenom se válet na pláži, sledovat vlny a racky a vyhlížet stíny majestátních fregatek … to by se mi líbilo. Více cestovat. Víc tvořit.  To by se mi líbilo ještě víc. Jenže proč to všechno? K čemu je to dobré?

Wallpaper 2 (zdroj google)

Kdo se víc snaží, méně trpí. Ale co když naše snažení žádný univerzální smysl nemá a je na každém, ať si něco vymyslí? Můžeme život brát třeba jenom jako (psychopatickou brutální) hru o přežití.

Přežít je umění nad umění. Třeba takové firmy a jejich produkty. Ještě než stvoříte nový jedinečný a dobře prodejný výrobek, už se objeví jinde tři lepší a ten váš jde k šípku. Když si vzpomenu, jak mizerný grafický design mělo to co jsem navrhoval a prodával na začátku boomu e-shopů, vidím neuvěřitelnou změnu, jaká od té doby proběhla. Dnes by se vůbec nic z toho neprodalo. V designu jsem zatím hodně pokročil. Kdybych to, co prodávám dnes, měl před deseti lety, neumím si představit, jak by se dal zvládnout nával objednávek. Jenomže být nejlepší už nestačí ani k získání stejného množství objednávek, jako tenkrát s těmi ošklivostmi. Jestliže si před deseti lety konkurovalo v našem oboru deset firem s dohromady asi 500 produkty, dnes je těch firem třicet a navzájem soupeřících produktů 10000. Přitom kvalitou jsou daleko vyspělejší, než to co se prodávalo tenkrát. A vytvořit to, co se bude prodávat za deset let nemůžete, protože by se toho zákazníci báli. Musíte jít s proudem a chcete-li přežít, je potřeba být o něco napřed, ale ne mnoho, jen trochu.

Wallpaper (zdroj google)

Líbilo by se mi objevit a začít obsazovat úplně nový prostor. Prohledávám internet, hodně o tom přemýšlím a nic nenalézám. Zdá se, že nejen prostor na povrchu Země, ale dokonce také ten virtuální na internetu je obsazený. Jenže to je iluze. Prostoru je mnoho, jenom je těžké jej objevit. Vždyť i prostor samotného Univerza se stále zvětšuje a rychlost zvětšování se zvyšuje.

Jsme sociální zvířata a veškeré naše chování se točí v interakcích se společností a prostředím, ve kterém žijeme. Sice občas fantazírujeme na téma život na soukromém ostrově, ale jen málokdo by to asi přestál po delší dobu bez újmy na duševním zdraví (stejně tak ovšem jen málokdo bez újmy přestojí tlak civilizace, byť si to jen pár lidí dokáže uvědomit).

Mám pocit, že Země je jen velký blázinec, jeden z miliard podobných, kde vyšší inteligence hledá přičiny nekonečné blbosti a do jakých podob se může blbost rozvinout.

Astronomům se podařilo sestavit mapu známého vesmíru, na které je 43 tisíc galaxií do vzdálenosti 380 milionů světelných let od Země. Už jen tento zmapovaný prostor je tak ohromný, že si to není možné představit. A to jsme teprve na hranici známého vesmíru.

Mapa vesmíru (zdroj space.com)

Jenže má taková informace nějakou cenu? Nic se nezmění na tom, že žijeme jako rybičky (sardinky) v akvárku.  Není možné osídlit ani nehostinná území na Zemi, natož nejbližší planety a už vůbec planety blízkých hvězd. Vzdálenosti ve vesmíru jsou dostatečně přesvědčivé, aby odradily od pokusů k jejich překonání.
Jistě mnozí víte, jak vypadá typická galaxie – jedna z těch 43 000 galaxií z mapy viditelného vesmíru (jednotlivé tečky na obrázku výše jsou galaxie; viditelný vesmír se skládá nikoliv z desítek tisíc ale z mnoha miliard galaxií!; zde pouze zjednodušujeme, aby někomu náhodou nehrklo v hlavě).
Galaxie, ve které se nachází naše hvězda, je složena z přinejmenším 200 miliard hvězd. Už jen v té naší galaxii může být tolik podobných blázinců jako je Země, že si to nelze ani představit. Mohou jich být miliony (uvažujeme pouze stejnou vzdálenost od středu galaxie, kde se nachází naše sluneční soustava). Vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdami jsou nepřekonatelné. Jsem rád, že z žádného z těch blázinců k nám nikdy nic nepřiletí. Alespoň v to doufám. S aplikováním blbosti si bohatě vystačíme sami.

Mléčná dráha
Naše galaxie (zdroj space.com)

A jaký je závěr? Žádný – nebo chcete-li – můžeme se dostat až k vyhasnutí všech hvězd, k bodu absolutní nuly, k černočerné mrazivé tmě, k nicotě, ze které vše vzniklo. To je konečný smysl existence. Snad vás trochu uklidní, že pro vesmír leží tahle smrt ve velmi velmi vzdálené budoucnosti.
Avšak co se týče konce vaší existence, tak tma může nastat bohužel kdykoliv. Smůla. Game over. Proto mi přijde dobré hodně se v životě snažit i když je všechno naprosto k ničemu. Řešit bez přestání problémy je mnohem zábavnější, než jen tupě čekat na tmu.

Poděkování klientům placených bankovních služeb

Ze zvědavosti jsem si procházel v bankovním výpisu čísla účtů, resp. kódy bank. Objevil jsem zvláštnost nad zvláštnosti. Lidé se bojí přejít k bankám, které neúčtují žádné poplatky. Ve stovkách příchozích částek jsem nenašel ani jednoho uživatele fio banky a jen jednoho z mbanky. Sám jsem přešel k jedné z těchto bank, kde se nic neúčtuje, hned jak jsem si pročetl jejich podmínky. Do té doby jsem přicházel na bankovních poplatcích běžně i o několik tisíc ročně.
Možná namítnete, že nevýhodou jsou nízké úroky. Kdo vám však brání posílat peníze na spořící účty? Podotýkám, že je možné otevřít spořící účty, kde se také nic neplatí a můžete mít ročně i 2% úrok.

Nemyslím si však, že jsou za neochotou mít bezplatné bankovní služby jen obavy z téhle podivnosti. Domnívám se, že jde především o neznalost, setrvačnost, domnělý nedostatek času (ale kde ušetříte několik set až tisíc korun za 10 minut??) a  pohodlnost. Lidé se jakýmkoliv změnám urputně vyhýbají. V tomto případě je to ale jen dobře. Kdyby se totiž příliš zvýšil zájem o bezplatné bankovní služby, došlo by nevyhnutelně k opětovnému zpoplatnění. Proto je dobře, že se držíte své zajeté banky. Děkuji Vám za sebe a všechny klienty bank bez poplatků.

„Co to jako má být? Žádné poplatky??! To je moc divné! Za to, že dávám bance k dispozici své peněžní prostředky, bych přece měla platit!“

Záhady všedního života – poptávkové systémy

… aneb každý chce být účetní a nikdo nechce nic vyrábět

Čas od času využívám služby typu epoptavky, aaapoptavka, poptavka, kde zadáte cokoliv potřebujete a za pár hodin už získáváte nabídky (alespoň občas ano). Tyto služby jsem využil asi patnáctkrát a byl to vždy šok. Zdaleka největší převis nabídky je v účetních službách. Na vaší poptávku budou odpovídat desítky a stovky firem a fyzických osob zabývajících se vedením účetnictví. Poprvé jsem dostal asi kolem stovky odpovědí, podruhé už se to ani nedalo počítat. Cenu sice nečekejte nízkou, ale najdou se nabídky i v tomto směru zajímavé. Spíš je to dobré k hledání někoho, kdo na vás vůbec bude mít čas.

Zkoušel jsem tímto způsobem hledat také různé výrobce a dodavatele. Tady je však situace naprosto bídná. Zdá se, že výrobci mají plné ruce práce, anebo už nikdo nechce nic vyrábět, jinak si totiž neumím vysvětlit, proč například na následující poptávku odpověděly z 250 oslovených specializovaných firem jen dvě: „Poptávám výrobu papírových krabic. Formu a papír dodám. Schéma viz. příloha. Množství 5000 ks.“
Jednalo se o velice jednoduchou krabici, která se dá vyrobit na koleni. Žádný požadavek na cenu jsem nenapsal. Nakonec mi nezbylo, než krabice vyrobit sám.

Poptával jsem například i výrobu či dodání různých strojů – například jednoduchého lisu. Ze stovky oslovených firem pouze dvě zareagovaly. Musel jsem potřebu lisu potom obejít.

Snažil jsem se najít výrobce 3D forem, ochotného alespoň komunikovat. A opět bez úspěchu. Místo toho jsem koupil gravírovačku.  Samozřejmě v zahraničí. Důvodem však byla cena a sice 4x nižší, než za jakou mi stroj nabídl jeden tuzemský výrobce. Stroj šlape jako hodinky a formy teď dělám sám. Jediný problém je, že mi to opět odkrojilo dost mého času.

Když hledám dodavatele různých drobných výrobků, už se ani nepokouším hledat u nás. Musím nakupovat v asii a zdůrazňuji, že důvodem rozhodně nebývá cena.

Poptávkové systémy jsou zajímavý nápad. Otázkou je, jak a pro koho jsou skutečně přínosné. V poslední době se snaží provozovatelé těchto systémů vyloudit poptávky třeba i za sadu nářadí.

 

Domnívám se, že u nás chybí motivace alespoň trochu se snažit. Nebo snad má zákazník obcházet potenciální dodavatele a na kolenou je prosit, zda by byli ochotni něco pro něj za peníz udělat?

Co je příčinou nízkého zájmu? Dovolím si spekulovat, že školství a sociální systém. Školy nepřipravují na život a sociální systém chrání lidi před prací vytvářením falešných jistot. Jak dlouho to ještě vydrží?

Oblast vrcholného výkonu (a vrcholného štěstí)

Víte jak stimulovat vaší výkonnost a jak ji naopak zničit? Řada manažerů umí výkonnost pracovníků skvěle potlačovat a snaží se v tom být stále lepší. Není to těžké – stačí zapojit do hry vysokou míru stresu a je dokonáno. Bylo by však chybou se domnívat, že lékem na zvýšení výkonnosti je odstranění stresu. Udržovat sebe a druhé v oblasti vrcholného výkonu je jako balancovat se železnou koulí na oblém kopci.

Celý příspěvek

Univerzální struktura návyku a jak návyky budovat vědomě

Úspěch jednotlivce i uskupení jednotlivců (společností) je minimálně z poloviny závislý na návycích. Chcete-li být úspěšní, musíte mít kvalitní studijní a pracovní návyky, které sestávají z mnoha dovedností, jmenovitě je potřeba například dokázat se soustředit, udržovat pořádek, umět určovat dobře priority čemu se věnovat, dokázat odolávat rušivým podnětům (inhibiční dovednosti) a řada dalších návyků.

Celý příspěvek

Práce s pamětí

Jsou informace a dovednosti, které bychom si měli pamatovat dlouhodobě a co nejlépe. Netýká se to jenom informací, které musíme používat ve své práci. Jde také o to pamatovat si strategie, které nám pomáhají přežít a udržovat duševní pohodu.
Je smutné, že řada závažných problémů vzniká jen kvůli chybné práci s pamětí.
Celý příspěvek

Trénink soustředěnosti – cvičebnice koncentrace ke stažení

Řada lidí je přesvědčená, že s dovednostmi potřebnými k dosahování mimořádných úspěchů se musíte narodit. Takové přesvědčení umožňuje ospravedlnit pohodlnost – k ničemu jinému však dobré není.
Jednou z nejdůležitějších dovedností, které podmiňují dosahování úspěchu, je schopnost být vysoce soustředěný a imunní vůči rušivým vlivům. Dokážete-li se dobře soustředit, jde vám vše mnohem lépe, než když se necháváte rozptylovat všemi možnými vnějšími a vnitřními podněty.

Celý příspěvek