Filozofie úspěchu

Kdysi na VŠ na hodině ekonomie mě velmi zarazilo, když vážená paní docentka prohlásila, že negativní jevy ve společnosti jsou pro ekonomiku přínosné – například věznice nebo války a sice tím, že aktivují ekonomickou činnost a vznikají díky tomu pracovní místa: Po válce se staví hodně domů a celkově dochází k většímu nastartování ekonomiky. Věznice a vlastně celý aparát spojený se zatýkáním nekalých živlů, jejich odsuzováním a umísťováním do „nápravných“ zařízení prospívají tím, že dávají lidem práci a tak podobně.
Už tenkrát mi bylo jasné, že je to nehorázný blud, jen jsem ještě nebyl schopný vysvětlit proč, natož se proti tomu nějak ohradit.
Celý příspěvek →

Každému se jistě v životě stává, že naráží na věci, pro které nemá žádné vysvětlení a nedokáže je pochopit. Zajímavé je, že jde většinou o věci, které jiní běžně chápou a kterým rozumí. Posuďte sami, co z mých záhad vnímáte jako zcela normální a jednoduše vysvětlitelné.
Celý příspěvek →

Jaký je smysl života?

Tuto otázku si nikoliv překvapivě pokládají lidé s největší pravděpodobností již od dob, kdy se stali lidmi. Při hledání odpovědí objevíte řadu směrů, kterými se lze vydat. Většinou se však budete pohybovat jen v říši fantazie a snů. Na klíčové slovo „smysl života“ vás budou lanařit různí pastýři rozmanitých myšlenkových sfér a především věroukové. Jde totiž o něco, co nelze striktně definovat a tedy ani nelze najít uspokojivou odpověď, což dává prostor spekulacím, tautologiím, ideologiím, pseudologiím či fantasmagoriím.

Jedním z myšlenkových směrů je představa, že smysl života neexistuje žádný a v životě jde jen o interakce energie a hmoty (což je totéž) v časoprostoru. Tento myšlenkový směr zahrnuje nikoliv pouze vše živé, ale i neživé. Lidé však pokládají otázku „Jaký je smysl života?“ především ve vztahu ke svému konkrétnímu bytí, tedy chtějí objevit smysl své vlastní existence. Intenzivní hledání smyslu existence vede k poruchám vědomí, resp. k psychickým poruchám. Lidský mozek nemá dostatečnou kapacitu na vyřešení neřešitelného problému, takže se v určitém bodě zacyklí, což vede k vážným poruchám, které si subjekt jen těžko dokáže uvědomit. Pastýři různých náboženských memů hledače smyslu života s oblibou vyhledávají, protože je lze mnohdy snadno zkonvertovat. Je to smutné, ale na druhou stranu se domnívám, že je to přeci jen lepší, než aby se hledač potácel od pangejtu k pangejtu. Víra poněkud ukotví myšlení a přetrhne zacyklení. Vznikne při tom sice nové zacyklení, jen akorát díky stádovitosti (podpoře sociálního začlenění) jde o zacyklení zpravidla neškodné a pro subjekt do určité míry uzdravující.

S oblibou sleduji dokumentární filmy o přírodě a sice již od útlého dětství. Smysl života jsem proto vždy vnímal v kontextu celé živočišné říše. O co jde zvířatům a rostlinám? Když pozorně sledujete život v celé pestré škále a nikoliv pouze člověka, musí vám přijít antropocentrismus přinejmenším naivní, ne-li rovnou absurdní. Člověk nemůže být středem vesmíru. Nic se neděje podle nějakého vyššího plánu, ale pouze čistě transakčně, náhodně a v souladu s fyzikálními zákonitostmi.
Při pozorování přírody dává smysl zejména přežití, reprodukce, zachovávání linie života. Tento smysl rozpoznáte nejsnáze když jej dáte do kontrastu s neexistencí.

 

 

 

Ať už podnikáte nebo ne, tvorbou ceny se zabýváte neustále, byť asi ne příliš analyticky a vědomě. Například při hledání práce dojde k automatickému výpočtu vaší ceny na trhu práce podle toho, co umíte či neumíte a na základě mnoha dalších vlivů. Nakonec v okamžiku, kdy podepíšete smlouvu, tím poměrně přesně potvrdíte, jakou máte představu o své ceně na trhu práce. Podobně je to v podstatě se vším. Jak ale určovat cenu tak, aby zisk zajistil další rozvoj? Celý příspěvek →