Filozofie úspěchuPodnikání, motivace, psychologie. Trénink soustředěnosti, sebedisciplíny, inteligence, paměti …
Příspěvek zaměřený na chybování vypadá na první pohled negativisticky, nicméně z chyb je možné se občas něco naučit. Pokud neselže paměť, hospodaření s časem, zdravý rozum nebo kontrola nad emocemi, je šance se některým problémům vyhnout. V podnikání je důležitá orientace na výsledek, jenže táhnout s sebou přítěž způsobenou špatnými rozhodnutími může být zničující. Není lepší být raději ještě více na pozoru? Celý příspěvek
Po čtyřech letech hledání receptu na výjimečnost mi došlo několik překvapivých věcí. Výjimeční lidé, kteří jsou opravdu úspěšní, se nachází všude kolem, akorát je nemožné přijít s nimi do kontaktu. Jsou neviditelní a když už je objevíte, jen málokomu prozradí svá tajemství úspěchu. Nejspíš ani netuší, proč se jim daří. Nelze je potkat a přesto jsou na každém kroku vidět výsledky jejich nezměrného intelektu a úsilí. Domy, továrny, stroje, uskutečněné nápady a myšlenky…
Předávají své dovednosti a bohatství z generace na generaci, nenápadně, v tichosti a bez povšimnutí.
Projděte se po městě a prohlédněte si jejich sídla za miliony a miliardy. Každý dům má svého majitele. Každý pidimetr prostoru někomu patří. Vy tím majitelem však nejste. Kdo dokázal ten prostor obsadit a vybudovat? Jak je vůbec něco takového možné z ničeho vytvořit? (V bulváru bych odpovědi nehledal.)
Nalézt v čem spočívá tajemství úspěchu těchto lidí a jak se v někoho takového zázračně proměnit, se pokoušela řada odvážlivců. Jmenovitě například Napoleon Hill, který napsal knihu Myšlením k bohatství. Když jsem četl tuto knihu před čtyřmi lety poprvé, velmi mne zaujala a tvrdě nakazila. V té době bych ji každému doporučil. Dnes už vidím vše jinak. Byl to nejhorší brak, na jaký jsem vůbec mohl narazit. Snůška blábolů pomateného hledače úspěchu. Autor se později pravděpodobně zbláznil, protože jeho další knihy byly vedené v podstatě už jen v náboženském duchu – a sice „modlitbou k úspěchu“.
Podobně jako motivační literatura je populární i literatura o finančním vzdělávání. Králem této oblasti je Kyosaki a jeho bláboly o finanční gramotnosti. Bohatý táta, chudý táta. Cash flow kvadrant. Přečtete si to a je vám všechno jasné. Je to jednoduché jako facka. Musíte se dostat do čtvrtého kvadrantu a stát se investorem. Jenže roky ubíhají a i když děláte maximum, nikam se ve skutečnosti nemůžete pohnout, protože děláte všechno špatně a nikdo neví, co je vlastně špatně. Víc času už obětovat nemůžete, protože spát je nutné alespoň pět hodin denně (někdo říká šest, ale věřte, že přežít se dá i díky pětihodinovému spánku). Víc nápadů už nenacházíte, možnosti se zdají být vyčerpané. A přesto víte, že nějaká cesta musí existovat. Zázrační lidé vám však nenapoví, protože o nikom takovém fyzicky-reálném nevíte.
Co je potřeba se naučit a vytrénovat, aby se člověk dokázal prosadit a mohl také obsadit trochu toho prostoru a získat i čas na své zájmy? Četl jsem řadu knih na toto téma a ještě více toho vyzkoušel, ale musím konstatovat, že žádný funkční návod jak v sobě vypěstovat během pár let vysoce výkonnou inteligentní osobnost zkrátka neexistuje. Nejde jen o to, že ve hře je řada dovedností. Problém je především s nedostatkem času. Pro zajištění existence je nutné být neustále v plusu – vydělávat. Jenže dnes (na rozdíl od doby například před pěti nebo deseti lety) stačí třeba jen zpomalit tempo inovací ve firmě na pár měsíců a jste nadobro ze hry. Konkurence je stále větší a větší, někdy mám pocit, že roste geometrickou řadou. Kde vzít čas na hledání nových cest? Vždyť vybudovat novou firmu nebo výkonnější osobnost trvá roky!
Je jasné, že velkou roli hraje v životě výjimečně úspěšných lidí náhoda. Narodíte-li se do rodiny, kde existují kvalitní memy, je pravděpodobné, že dojde k jejich automatickému přenesení i na vás. Nemusíte pro to udělat vůbec nic a máte dovednosti úspěšných lidí. Těmi dovednostmi mohou být například vytrvalost, inteligence (schopnost kvalitního rozhodování), komunikativnost a mnohé další. Jednoduše tyto vlastnosti odkoukáte a napodobováním „na tvrdo“ otisknete do svých bazálních ganglií. Potom jsou neoddělitelnou součástí vaší osobnosti a vy si je vlastně ani nemáte šanci uvědomit. Dovednosti realizované skrze bazální ganglie jdou mimo vědomé myšlení. Jsou to automatické vzorce chování.
Můžete také potkat někoho důležitého, kdo má „konexe“ a tím se dostat k utajeným zdrojům. Mnoho příležitostí se objevuje zejména po různých převratech. Ale přiznám se, že převraty rád nemám, to už je snad i lepší čekat na zázrak v podobě vyskytnutí se na správném místě…
Být ve správný čas na správném místě je podle mnohých 50% úspěchu. Potom stačí být aktivní, chytrý, neomylný, vytrvalý, trpělivý … a mít dostatek zdrojů nebo vůdčích a společenských dovedností, aby se všechny vaše nápady daly rychle zrealizovat. Když vás někdo předběhne, nic nevyděláte nebo i proděláte. Je to jako ve sportovních závodech – vítěz je jenom ten první.
Potom je také nutné pochopit, co lidé doopravdy chtějí. S tím mám pořád problém. Nechápu lidi. Většina chce být klamána a voděna za nos. Jenže vaše vnitřní logika a etika vám říká, že mít úspěch za cenu klamání druhých, by byla příliš velká cena. Je vám to jednoduše proti srsti. Jednáte s každým na rovinu, nic nepředstíráte, snažíte se předávat jenom kvalitní práci, cenu smlouváte vždy tak, jak jste vnitřně přesvědčeni, že je to správné. A ve výsledku proděláte, protože lidé chtějí ve skutečnosti něco úplně jiného. Lidé chtějí iluze a emoce. Nechtějí poctivou dobrou službu, nechtějí kvalitní výrobky. Přitahují je cenové akce, slevy, fiktivní jistoty, plané sliby, sny a iluze.
Nevím, jestli se s tím lze nějak vyrovnat, ale pokud chci dosahovat svých cílů, budu od idealistických představ o světě muset co nejrychleji ustoupit a podvolit se skutečným potřebám tupých mas.
Tajemství zázračně úspěšných lidí jsou neobjevitelná a neuchopitelná. Nemám už zájem nikoho z těchto lidí potkat. Nebylo by to k ničemu. Jde jen o iluze. To skutečné je ve vaší hlavě, ve tmě a tichu, kde dnem i nocí zuří elektrické bouře vašich neuronů na jejich nepředstavitelně složitých synapsích. Je jasné, že existují zatím neobjevené cesty, které vedou k tomu, co člověk chce od života. Podle mého názoru je lepší netlačit na pilu a místo toho jen mnohem pozorněji sledovat, co se vlastně kolem vás i uvnitř vás děje. Některé události totiž bývají klíčové k objevení té správné cesty. Nepozorní lidé a nebo lidé zmanipulovaní, tyto cesty nemají šanci objevit.
Stále více mě udivuje precizní předurčenost individuální existence a téměř groteskní boj o změny k lepšímu. Ať se budete snažit sebevíc, i když vybrousíte své dovednosti a intelekt na maximum, každým dnem se více a více přibližujete ke zkáze. A když nebudete dělat vůbec nic, jen to urychlíte. Co s tím? O co tady vlastně jde? O přežití? Máme se snažit vytvářet lepší podmínky pro život? Proč? Abychom se dobře zabavili? Ano, to funguje! Když pracuji, nemám možnost myslet na absurdní nesmyslnost celého svého snažení.
Nemuset pracovat, jenom se válet na pláži, sledovat vlny a racky a vyhlížet stíny majestátních fregatek … to by se mi líbilo. Více cestovat. Víc tvořit. To by se mi líbilo ještě víc. Jenže proč to všechno? K čemu je to dobré?
Kdo se víc snaží, méně trpí. Ale co když naše snažení žádný univerzální smysl nemá a je na každém, ať si něco vymyslí? Můžeme život brát třeba jenom jako (psychopatickou brutální) hru o přežití.
Přežít je umění nad umění. Třeba takové firmy a jejich produkty. Ještě než stvoříte nový jedinečný a dobře prodejný výrobek, už se objeví jinde tři lepší a ten váš jde k šípku. Když si vzpomenu, jak mizerný grafický design mělo to co jsem navrhoval a prodával na začátku boomu e-shopů, vidím neuvěřitelnou změnu, jaká od té doby proběhla. Dnes by se vůbec nic z toho neprodalo. V designu jsem zatím hodně pokročil. Kdybych to, co prodávám dnes, měl před deseti lety, neumím si představit, jak by se dal zvládnout nával objednávek. Jenomže být nejlepší už nestačí ani k získání stejného množství objednávek, jako tenkrát s těmi ošklivostmi. Jestliže si před deseti lety konkurovalo v našem oboru deset firem s dohromady asi 500 produkty, dnes je těch firem třicet a navzájem soupeřících produktů 10000. Přitom kvalitou jsou daleko vyspělejší, než to co se prodávalo tenkrát. A vytvořit to, co se bude prodávat za deset let nemůžete, protože by se toho zákazníci báli. Musíte jít s proudem a chcete-li přežít, je potřeba být o něco napřed, ale ne mnoho, jen trochu.
Líbilo by se mi objevit a začít obsazovat úplně nový prostor. Prohledávám internet, hodně o tom přemýšlím a nic nenalézám. Zdá se, že nejen prostor na povrchu Země, ale dokonce také ten virtuální na internetu je obsazený. Jenže to je iluze. Prostoru je mnoho, jenom je těžké jej objevit. Vždyť i prostor samotného Univerza se stále zvětšuje a rychlost zvětšování se zvyšuje.
Jsme sociální zvířata a veškeré naše chování se točí v interakcích se společností a prostředím, ve kterém žijeme. Sice občas fantazírujeme na téma život na soukromém ostrově, ale jen málokdo by to asi přestál po delší dobu bez újmy na duševním zdraví (stejně tak ovšem jen málokdo bez újmy přestojí tlak civilizace, byť si to jen pár lidí dokáže uvědomit).
Mám pocit, že Země je jen velký blázinec, jeden z miliard podobných, kde vyšší inteligence hledá přičiny nekonečné blbosti a do jakých podob se může blbost rozvinout.
Astronomům se podařilo sestavit mapu známého vesmíru, na které je 43 tisíc galaxií do vzdálenosti 380 milionů světelných let od Země. Už jen tento zmapovaný prostor je tak ohromný, že si to není možné představit. A to jsme teprve na hranici známého vesmíru.
Jenže má taková informace nějakou cenu? Nic se nezmění na tom, že žijeme jako rybičky (sardinky) v akvárku. Není možné osídlit ani nehostinná území na Zemi, natož nejbližší planety a už vůbec planety blízkých hvězd. Vzdálenosti ve vesmíru jsou dostatečně přesvědčivé, aby odradily od pokusů k jejich překonání.
Jistě mnozí víte, jak vypadá typická galaxie – jedna z těch 43 000 galaxií z mapy viditelného vesmíru (jednotlivé tečky na obrázku výše jsou galaxie; viditelný vesmír se skládá nikoliv z desítek tisíc ale z mnoha miliard galaxií!; zde pouze zjednodušujeme, aby někomu náhodou nehrklo v hlavě).
Galaxie, ve které se nachází naše hvězda, je složena z přinejmenším 200 miliard hvězd. Už jen v té naší galaxii může být tolik podobných blázinců jako je Země, že si to nelze ani představit. Mohou jich být miliony (uvažujeme pouze stejnou vzdálenost od středu galaxie, kde se nachází naše sluneční soustava). Vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdami jsou nepřekonatelné. Jsem rád, že z žádného z těch blázinců k nám nikdy nic nepřiletí. Alespoň v to doufám. S aplikováním blbosti si bohatě vystačíme sami.
A jaký je závěr? Žádný – nebo chcete-li – můžeme se dostat až k vyhasnutí všech hvězd, k bodu absolutní nuly, k černočerné mrazivé tmě, k nicotě, ze které vše vzniklo. To je konečný smysl existence. Snad vás trochu uklidní, že pro vesmír leží tahle smrt ve velmi velmi vzdálené budoucnosti.
Avšak co se týče konce vaší existence, tak tma může nastat bohužel kdykoliv. Smůla. Game over. Proto mi přijde dobré hodně se v životě snažit i když je všechno naprosto k ničemu. Řešit bez přestání problémy je mnohem zábavnější, než jen tupě čekat na tmu.
Ze zvědavosti jsem si procházel v bankovním výpisu čísla účtů, resp. kódy bank. Objevil jsem zvláštnost nad zvláštnosti. Lidé se bojí přejít k bankám, které neúčtují žádné poplatky. Ve stovkách příchozích částek jsem nenašel ani jednoho uživatele fio banky a jen jednoho z mbanky. Sám jsem přešel k jedné z těchto bank, kde se nic neúčtuje, hned jak jsem si pročetl jejich podmínky. Do té doby jsem přicházel na bankovních poplatcích běžně i o několik tisíc ročně.
Možná namítnete, že nevýhodou jsou nízké úroky. Kdo vám však brání posílat peníze na spořící účty? Podotýkám, že je možné otevřít spořící účty, kde se také nic neplatí a můžete mít ročně i 2% úrok.
Nemyslím si však, že jsou za neochotou mít bezplatné bankovní služby jen obavy z téhle podivnosti. Domnívám se, že jde především o neznalost, setrvačnost, domnělý nedostatek času (ale kde ušetříte několik set až tisíc korun za 10 minut??) a pohodlnost. Lidé se jakýmkoliv změnám urputně vyhýbají. V tomto případě je to ale jen dobře. Kdyby se totiž příliš zvýšil zájem o bezplatné bankovní služby, došlo by nevyhnutelně k opětovnému zpoplatnění. Proto je dobře, že se držíte své zajeté banky. Děkuji Vám za sebe a všechny klienty bank bez poplatků.
„Co to jako má být? Žádné poplatky??! To je moc divné! Za to, že dávám bance k dispozici své peněžní prostředky, bych přece měla platit!“
Čas od času využívám služby typu epoptavky, aaapoptavka, poptavka, kde zadáte cokoliv potřebujete a za pár hodin už získáváte nabídky (alespoň občas ano). Tyto služby jsem využil asi patnáctkrát a byl to vždy šok. Zdaleka největší převis nabídky je v účetních službách. Na vaší poptávku budou odpovídat desítky a stovky firem a fyzických osob zabývajících se vedením účetnictví. Poprvé jsem dostal asi kolem stovky odpovědí, podruhé už se to ani nedalo počítat. Cenu sice nečekejte nízkou, ale najdou se nabídky i v tomto směru zajímavé. Spíš je to dobré k hledání někoho, kdo na vás vůbec bude mít čas.
Zkoušel jsem tímto způsobem hledat také různé výrobce a dodavatele. Tady je však situace naprosto bídná. Zdá se, že výrobci mají plné ruce práce, anebo už nikdo nechce nic vyrábět, jinak si totiž neumím vysvětlit, proč například na následující poptávku odpověděly z 250 oslovených specializovaných firem jen dvě: „Poptávám výrobu papírových krabic. Formu a papír dodám. Schéma viz. příloha. Množství 5000 ks.“
Jednalo se o velice jednoduchou krabici, která se dá vyrobit na koleni. Žádný požadavek na cenu jsem nenapsal. Nakonec mi nezbylo, než krabice vyrobit sám.
Poptával jsem například i výrobu či dodání různých strojů – například jednoduchého lisu. Ze stovky oslovených firem pouze dvě zareagovaly. Musel jsem potřebu lisu potom obejít.
Snažil jsem se najít výrobce 3D forem, ochotného alespoň komunikovat. A opět bez úspěchu. Místo toho jsem koupil gravírovačku. Samozřejmě v zahraničí. Důvodem však byla cena a sice 4x nižší, než za jakou mi stroj nabídl jeden tuzemský výrobce. Stroj šlape jako hodinky a formy teď dělám sám. Jediný problém je, že mi to opět odkrojilo dost mého času.
Když hledám dodavatele různých drobných výrobků, už se ani nepokouším hledat u nás. Musím nakupovat v asii a zdůrazňuji, že důvodem rozhodně nebývá cena.
Poptávkové systémy jsou zajímavý nápad. Otázkou je, jak a pro koho jsou skutečně přínosné. V poslední době se snaží provozovatelé těchto systémů vyloudit poptávky třeba i za sadu nářadí.
Domnívám se, že u nás chybí motivace alespoň trochu se snažit. Nebo snad má zákazník obcházet potenciální dodavatele a na kolenou je prosit, zda by byli ochotni něco pro něj za peníz udělat?
Co je příčinou nízkého zájmu? Dovolím si spekulovat, že školství a sociální systém. Školy nepřipravují na život a sociální systém chrání lidi před prací vytvářením falešných jistot. Jak dlouho to ještě vydrží?
Víte jak stimulovat vaší výkonnost a jak ji naopak zničit? Řada manažerů umí výkonnost pracovníků skvěle potlačovat a snaží se v tom být stále lepší. Není to těžké – stačí zapojit do hry vysokou míru stresu a je dokonáno. Bylo by však chybou se domnívat, že lékem na zvýšení výkonnosti je odstranění stresu. Udržovat sebe a druhé v oblasti vrcholného výkonu je jako balancovat s železnou koulí na oblém kopci.
Úspěch jednotlivce i uskupení jednotlivců (společností) je minimálně z poloviny závislý na návycích. Chcete-li být úspěšní, musíte mít kvalitní studijní a pracovní návyky, které sestávají z mnoha dovedností, jmenovitě je potřeba například dokázat se soustředit, udržovat pořádek, umět určovat dobře priority čemu se věnovat, dokázat odolávat rušivým podnětům (inhibiční dovednosti) a řada dalších návyků.
Máte problémy s nedostatkem času? Této „komodity“ má dnes každý málo; snad vyjma amazonských indiánů, i když i o tom by se dalo polemizovat („civilizace“ proniká všude). Je možné, že jedním z hlavních žroutů času jsou závislosti?
Jsou informace a dovednosti, které bychom si měli pamatovat dlouhodobě a co nejlépe. Netýká se to jenom informací, které musíme používat ve své práci. Jde také o to pamatovat si strategie, které nám pomáhají přežít a udržovat duševní pohodu.
Je smutné, že řada závažných problémů vzniká jen kvůli chybné práci s pamětí.
Celý příspěvek
Tradiční neurověda považovala po mnoho let nervový systém za izolovanou entitu a ignorovala vlivy sociálního prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. Dnes je situace jiná. Je již zřejmé, že sociální vlivy hrají mimořádně důležitou roli. Jaká část mozku má největší vliv na naše sociální dovednosti a jak funguje?
Největší bohatství jaké lze získat, jsou dovednosti a vědomosti. Nikdo vám je nevezme a můžete díky nim dokázat neuvěřitelné věci. Jen málo lidí o tom ví a ještě méně je odhodlaných klíčové dovednosti objevit a vypěstovat. Jakou vlastnost či dovednost byste chtěli získat?
Řada lidí je přesvědčená, že s dovednostmi potřebnými k dosahování mimořádných úspěchů se musíte narodit. Takové přesvědčení umožňuje ospravedlnit pohodlnost – k ničemu jinému dobré není.
Jednou z nejdůležitějších dovedností, které podmiňují dosahování úspěchu, je schopnost být vysoce soustředěný a imunní vůči rušivým vlivům. Dokážete-li se dobře soustředit, jde vám vše mnohem lépe, než když se necháváte rozptylovat všemi možnými vnějšími a vnitřními podněty. Přivádět se do soustředěného stavu lze i pomocí k tomu určených cvičení.
David Rock, autor knihy Jak pracuje váš mozek, zasvěcuje čtenáře do principů fungování mozku pomocí příběhů. Váš mozek si budete představovat jako divadlo. Vědomí jako jeviště. Poznáte jak vše funguje, jak probíhá hra na jevišti a dokonce, někteří z vás i prvně v životě, se osobně seznámíte s panem režisérem. Kniha rozhodně stojí za přečtení a nastudování!
Občas nechtěně zavadím o podivné zpravodajské kanalizace, na které se nabalují ještě podivnější vrstvy přívrženců daného typu „zpravodajství“. Denně se cachtají v dezinformačním bahně a ukájejí svou potřebu metat bahno na všechny ostatní. Typickou zprávou bývá hláška o míře nezaměstnanosti (např. http://www.novinky.cz/ekonomika/275376-ekonomy-desi-velky-pocet-mladych-lidi-bez-prace.html ), které se tamní přívrženci vždy s vervou chopí. Podobná hláška je učiněný pamlsek. Ihned se bleskově začnou navážet do důchodců, politiků a do cizinců. Ale o tom bych zde raději pomlčel. Celý příspěvek
Zaměstnáváte pracovníky a hledáte způsob, jak zlepšit jejich výkonnost a přístup k práci? Také musím tyto věci řešit. Náklady na zaměstnance bývají díky odvodům našemu rozhazovačnému sociálnímu státu největší složkou výdajů. Ještě horší však je, když nevyužíváte potenciál, který lidé v sobě mají – ztrácíte tím konkurenceschopnost. Nevěnovat této problematice dostatečnou pozornost anebo k tomu přistupovat stejně chybně jako ostatní, může být pro další existenci nebo prosperitu vaší firmy nebezpečné.
Čas od času se snažím objevit, k čemu jsou dobré sociální sítě, jaký konkrétní přínos mají či mohou mít (zvláště s přihlédnutím k času, který na nich lidé tráví). Chápu, že pro majitele těchto sítí jsou zdrojem finančních příjmů, a pro inzerenty zdrojem zákazníků, to je bez diskuse. Ale jak zlepšují kvalitu života uživatelů? Čím jsou užitečné? Jaký je jejich skutečný přínos a čím reálně své uživatele obohacují?
V knize Rychločtení aneb šetřme časem od Davida Grubera mě zaujala kapitola o koncentraci. V příspěvku cituji některé pasáže. Dozvíte se co má na soustředěnost největší vliv a jak ji začít zlepšovat.
Není jednoduché objevit skutečné tahouny, kteří se pohybují v zóně tzv. „cutting-edge“. Jednou z možností je hledat na internetu nahrávky s přednáškami. Na stránkách Klubu mladých manažerů jsem objevil několik velmi zajímavých osobností. Například Ing. Ivan Pilný, bývalý ředitel Microsoftu, Dr. Vlastimil Sejkora a další. Překvapivě nejvíce mě však inspiroval Ing. Zbyněk Frolík, zakladatel Linetu.
Přednáška Ing. Zbyňka Frolíka, spolumajitele velmi úspěšné společnosti Linet, která vyváží do celého světa nemocniční lůžka, mě přesvědčila, že jsem na správné cestě. Informace, které vyhledávám a snažím se uplatnit v praxi, objevují a uplatňují i ve špičkových firmách.
V následujícím výtažku z přednášky uvádím jen malou část informací. Celou přednášku je možné si poslechnout na stránce http://www.kmm.cz/category/podcasty/ pod názvem „Ing. Zbyněk Frolík – Česká globální firma (13.11.2008)“. (Přednáška stojí za shlédnutí především zajímáte-li o reálné podnikání, vedení lidí, marketing a podobné věci. Nenechte se zmást tím, že Linet je „příliš velká firma“ na to, aby bylo možné některé jejich zkušenosti přenést do vaší praxe. Na velikosti nezáleží.)
„Dnes rozhoduje o konkurenceschopnosti z 95% znalostní potenciál, nehmotná aktiva. Stroje, hmotný majetek obecně, nemají v podstatě žádnou hodnotu.“
„Podněcujeme pracovníky, aby hledali nové nevychozené cesty, používali intuici, aby šli do změny. Snažíme se upozornit na provozní slepotu.“
„Produkt musí mít dostatečně velkou přidanou hodnotu.
Při účastnění se tendrů je zapotřebí být předmětem touhy.
Pokud jsme předmětem výběru, moc energie neplýtváme a dáme cenu, která je dostatečně nízká, aby nás to nebolelo, ale nijak moc se o to nestaráme.
Ale zjistíme-li, že bychom mohli být předmětem touhy, tak se můžem přerazit o toho zákazníka.“
Organizační struktura firmy Linet je v současnosti „plochá“. Generální ředitel neřídí, ale zabývá se trvalým vnitřním auditem procesů a kladením zpětné vazby. Pod sebou má deset odborných ředitelů (marketing, obchod, technický útvar, výrobní ředitel, lidské zdroje, finanční ředitel, … ). Manžery získává díky své činnosti na vysokých školách.
Rozhodujícím řídícím útvarem společnosti Linet je marketing. Marketing vyhledává na trhu příležitosti a řídí vývoj nových produktů. Řídí také zákaznický servis, aby měl nejostřejší zpětnou vazbu z trhu. Zodpovídá za kvalitu.
„Nejprve dávat energii do čitatele a mít takové produkty, které dokáží vytvářet podstatně vyšší přidanou hodnotu a ziskovost. Teprve na druhém místě si hlídat jmenovatele – náklady.“
Velmi zajímavou myšlenkou je informační portál, kde se zobrazují pro celý podnik veřejně procesní chyby, aby existovala okamžitá zpětná vazba k celku. Údaje na obrazovce rotují. Když například dojde k pozdní objednávce nebo k pozdní platbě, tyto informace se zobrazí, aby došlo k rychlé nápravě. Zobrazí se samozřejmě i kdo je za to zodpovědný. Lidé to potom vnímají jako určitou ostudu. Pokud nedojde k nápravě do deseti hodin, systém zašle SMS nadřízenému pracovníkovi. A pokud ani po dalším časovém intervalu nedojde k nápravě, dojde SMS k řediteli. Trochu drsné, ale asi nutné. Pro hladký chod výroby musí do sebe všechno i časově zapadat. V takové společnosti jde o hodně. Oni však dokáží řešit i psychické důvody selhání a věnují značnou pozornost rozvíjení emoční inteligence. A nijak mě to nepřekvapuje.
„Řídíme se filozofií totálních inovací.“
Jak vzniká potřeba inovací, tj. pozitivních změn? Chcete dělat vše lepším a kvalitnějším způsobem. Chcete být například osobností, která dokáže zaujmout a inspirovat. Získáváte si respekt podřízených přirozeně. Cítíte zodpovědnost. Automaticky po nocích přemýšlíte, jak dělat věci lépe, co udělat.
Velmi dobře se jim daří inovace myšlení – zdokonalování komunikace, aplikování poznatků z psychologie, uplatňování poznání o emoční inteligenci.
„Je potřeba si uvědomit, že česká ekonomika dohromady se rovná ekonomice jednoho předměstí New Yorku. Z globálního pohledu je mizivá. Po světě lze uspět kdekoliv a v podstatě s čímkoliv. Je nutné umět jazyky. Nebát se. Podívat se po světě a zkusit to tam. Potom zjistíte, že ono to tam jde.“
(Linet zaměstnává 800 lidí, ročně vyrábí 66 tisíc lůžek, vyváží do více než 100 zemí světa, celkový obrat v minulém roce dosáhl 126,6 milionu eur.)
Podnikáte-li, mohla by vás zajímat kniha Podnikatelský mýtus s podtitulem „Proč většina začínajících firem skončí a jak tomu předejít.“ od Michaela Gerbera.
Autor srozumitelně a bez zbytečných akademických žvástů vysvětluje hlavní příčiny selhání vývoje malých podniků a nastiňuje jakým způsobem lze zajistit přeměnu malých podniků v dobře fungující společnosti.
Níže uvádím nejzajímavější myšlenky, které lze v knize objevit. (Četl jsem pouze starší vydání z roku 2004.)
V USA je ročně založeno kolem 1 milionu firem. 80% z nich do roka zkrachuje. Z přeživších firem zkrachuje dalších 80% v následujících pěti letech.
Co je příčinou? Podle autora je hlavní příčinou naprosté nepochopení základních principů podnikání.
„Důvody, proč lidé zakládají vlastní firmy, nemají s podnikatelstvím prakticky nic společného.
Mezi tisícovkami podnikatelů, s nimiž jsem měl v průběhu uplynulých dvaceti let příležitost spolupracovat, bylo jen málo opravdových podnikatelů.
Postrádali vizi. Vyčerpání bylo běžným jevem.“
Většinu firem zakládají v tzv. podnikatelském záchvatu „technici“. Výrazem „technici“ jsou zde myšleni například účetní, kadeřníci, programátoři, instalatéři, architekti, prodejci, …
Tito lidé většinou dělají svou práci dobře, ale pro někoho jiného. A to bývá mnohdy jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodnou „podnikat“.
Fatální předpoklad: „Pokud rozumíte technické práci, rozumíte celému podniku, který se touto technickou prací zabývá.“
Tento předpoklad je naprosto mylný a bývá jednou z nejčastějších příčin kořene krachu malé firmy.
Lidé, kteří se stanou obětí tohoto fatálního předpokladu, se od představ, kdy doufali, že je podnikání osvobodí, propadají k zotročení.
Podnik potřebuje k fungování minimálně tři role: podnikatele, manažera a technika. Když začnete „podnikat“, zpravidla se věnujete především roli technika. A to je zcela špatně.
Podnikatel je vizionářem v našem nitru, snílkem, hnací silou každé lidské činnosti, tvůrčí osobností. Objevuje příležitosti. Z možností vytváří příležitosti. Chaos organizuje v harmonii. Pociťuje potřebu mít věci pod kontrolou.
Vzhledem ke své potřebě změn vytváří kolem sebe značnou spoušť, čímž pochopitelně vyvolává neklid v lidech, které získal ke spolupráci na svých projektech.
Podnikatelská osobnost žije v budoucnosti.
Manažer je pragmatik. Zajišťuje řád, plánování, předpověditelnost. Žije v minulosti.
Tam, kde podnikatel touží po kontrole druhých, manažer touží po pořádku.
Tam, kde podnikatel nadšeně vítá změny, manažer se zarputile drží existujícího stavu.
Tam, kde podnikatel vidí příležitosti, manažer spatřuje problémy.
Podnikatel vytváří věci, které pak manažer uspořádává do úhledných řad.
Manažer je tím, kdo uklízí nepořádek, který po sobě podnikatel zanechal.
Bez manažera by nebyla možná existence žádné firmy. Bez podnikatele by nebyla žádná inovace.
Obě role spolu však musí spolupracovat. Podnik si nemůže dovolit, aby převažovala jedna role nad jinou. Musí se umožnit soulad.
Technik je tím, kdo vykonává zpravidla ihned viditelnou práci.
Technik si velmi rád hraje. Různé věci jsou tu od toho, aby je rozebíral a zase dával dohromady.
Dokud má technik práci, je spokojen. Pracuje plynule a rovnoměrně a vždy jen na jedné věci, protože ví, že dělat více věcí najednou by se pokoušel jen blázen. Technik nedůvěřuje lidem, pro které pracuje, protože ti neustále chtějí, aby se udělalo víc práce, než je možné nebo potřebné. (Na druhou stranu si uvědomuje, že díky těmto lidem má co na práci.)
Technika nezajímají vzletné myšlenky, zajímá se o to „jak na to“.
Co neudělá technik, neudělá za něj nikdo jiný. Všichni se mu pletou pod nohy.
Technik se nachází zpravidla v přítomnosti.
Všichni máme v sobě podnikatele, manažera a technika.
Kdyby byly tyto tři osobnosti rovnoměrně vyváženy, mluvili bychom o neuvěřitelně schopném jedinci.
Co se stane, když se ke kormidlu dostane technik? Hotová katastrofa. Podnik řídí nesprávná osoba.
Je důležité pochopit alespoň tuto jednu jedinou myšlenku: Aby se mohl podnik rozvíjet, je zapotřebí předávat funkční role dalším lidem. Tyto role je však nutné vykonávat ještě před tím, než má podnik zaměstnance. I když pracujete ve své firmě sám, musíte vykonávat přinejmenším role podnikatele, manažera a technika. První z těchto rolí podnik směruje ke zdrojům příležitostí, role druhá organizuje a vnáší do chodu podniku přehlednost, role třetí zajišťuje chod podniku zpravidla fyzickou prací.
1. Nepracujte ve své firmě, ale na své firmě!
2. Neprodávejte produkt, ale podnik.
3. Vytvářejte koncesní model i když nebudete koncesi prodávat (koncese, franchise … McDonald’s).
Koncesní model musí:
a) Zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům a věřitelům poskytovat důslednou hodnotu přesahující jejich očekávání.
b) Model musí být možné provozovat lidmi s co nejnižší možnou kvalifikační úrovní (nejde jen o peníze, jde především o zajištění rychlé zastupitelnosti kohokoliv; podnik nesmí stát na konkrétních lidech, jinak je tím budoucnost v každém okamžiku ohrožena)
c) Musí být jasně rozpoznatelný jako místo dokonalého a nenarušitelného řádu. (ve světě, kde panuje chaos, většina lidí touží po pořádku; jednotlivec potřebuje životní strukturu; neexistence struktury vede ke kolapsu; podnik, který vypadá uspořádaně, dává zákazníkovi najevo, že vaši lidé vědí co dělají, a vašim lidem dává najevo, že víte, co děláte; zákazník může důvěřovat podniku a vaši lidé mohou důvěřovat vám)
d) Mít zadokumentovanou všechnu práci vykonávanou v podniku v provozních příručkách. (dokumentace poskytuje pracovníkům strukturu, návod, jak zajistit splnění úkolu nejlepším a nejúčinnějším způsobem; pro mnohé lidi je práce důležitá z psychologického hlediska, nesrovnatelně důležitější než plat, který za ni dostávají; Provozní příručka říká jasně a srozumitelně „jak na to“.)
Ptejte se:
Většina podniků svou organizaci nestaví na funkcích, ale na osobnostech. To znamená, že ji staví na konkrétních lidech, a nikoli na jejich povinnostech a odpovědnosti. Výsledkem je téměř vždy chaos.
Je nutné vytvořit funkční prototyp a nahradit sama sebe systémem.
Možná dojdete k přesvědčení, že úspěšná realizace strategie řízení vašeho podniku bude závislá na nalezení mimořádně schopných manažerů s mnoha tituly a vybroušenými „personálními dovednostmi“.
Není tomu tak.
Takové lidi nepotřebujete.
Takové lidi si ani nemůžete dovolit.
Stali by se naopak hrozbou pro vaši existenci!
Místo nich potřebujete systém řízení.
Vytvořte systém tak, aby to byla pro pracovníky hra s jasnými pravidly. Naučte se měnit taktiku hry, aby hra byla čas od času i zábavná. Nikdy neměňte strategii! (ta je morálním základem vaší hry – musí zůstat posvátná) Dbejte na to, aby existovaly způsoby, jak ve hře zvítězit a přitom ji neukončit. Respektujte pravidla hry.
V každém podniku existuje řada funkcí. Každá funkce má určité pravomoci a zodpovědnost. Na vás je vytvářet organizační strukturu a předávat funkční role. Musí existovat přesný popis činností a zodpovědností všech funkcí a musí být vždy někým přijaté – podepsáním funkční smlouvy a sice i v případě, kdy ještě nemáte žádné zaměstnance (tedy přijaté a podepsané vámi!!). Více v článku Jak vytvářet úspěšnou firemní organizaci.
Obávám se, že jsem již značně překročil únosné množství textu na jeden blogový příspěvek. Zajímáte-li se o zde popisovanou knihu, naleznete ji v leckteré knihovně.
Ať už jste zaměstnanec, živnostník anebo podnikatel, míra vašeho úspěchu je z velké části předurčena schopností pracovat s informacemi. Každá firma je tvořena hierarchicky a logicky propojenými celky, které vycházejí z funkčních rolí, z interakcí s okolím. Jak formovat a propojovat jednotlivé role ve firmě, aby vše fungovalo? Celý příspěvek